Příběhy politických vězeňkyň

Jindřiška Havrlantová se narodila 28. října 1929 v Rajnochovicích v rolnické rodině. Za druhé světové války pomáhala partyzánskému hnutí, kvůli kterému byla 8. února 1945 se svými rodiči zatčena a uvězněna v brněnské věznici na Cejlu. Ještě před koncem války byla z vězení propuštěna. V roce 1952 začala působit v protistátní odbojové skupině Libuše 23, která přechovávala zbraně, posílala do zahraničí vysílačkou různé zprávy a ukrývala své kamarády před komunistickým režimem. 8. března 1954 byla se svým otcem zatčena a 14. srpna téhož roku odsouzena k 18letému trestu odnětí svobody. Za svůj vězeňský život prošla věznicemi, které se nacházely v Uherském Hradišti, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a nejdelší dobu svého trestu strávila v Pardubicích, odkud byla 20. února 1963 propuštěna na svobodu. Později se provdala, porodila čtyři děti a v současnosti žije v malé vesničce u Nového Jičína.

Julie Hrušková se narodila 18. května 1928 v Boskovštejně v rodině myslivce. Po druhé světové válce pracovala v různých zaměstnáních, v roce 1949 emigrovala do Rakouska, kde se seznámila s americkým vojákem Frankem Ferneti a otěhotněla. Téhož roku se rozhodla zapojit do odbojové činnosti, vrátit se do Československa a převést další lidi za hranice. Byla však zatčena při převodu osob. Byla obviněna ze špionáže a odsouzena k patnáctiletému trestu odnětí svobody. Po sérii brutálních výslechů v Brně byla zbita tak, až potratila. Prošla několika věznicemi, z nichž nejdelší dobu strávila ve věznici v Pardubicích, kde se aktivně zúčastnila hladovky v roce 1955. Z věznice Pardubice byla propuštěna na amnestii 9. května 1960. V současnosti žije stále aktivním životem v malé vesničce na jižní Moravě. Neustále se zúčastňuje různých besed na školách a jiných společenských akcí.

Karla Grollová se narodila 26. března 1925 v Josefově v rodině obchodníka textilem. Úspěšně absolvovala gymnasium v blízké Jaroměři a v prvních poválečných měsících se přihlásila na znovu otevřenou Univerzitu Karlovu v Praze ke studiu práv. V roce 1948 byla 17. listopadu zatčena ve svém bytě v Praze na Letné a odvezena do Bartolomějské ulice. Byla obviněna ze spolupráce s protirežimní skupinou Ústředí Praha, z distribuce protikomunistických letáků a napomáhání k ilegálnímu přechodu státních hranic. Byla vyloučena ze studia na Právnické fakultě a převezena do vyšetřovací vazby do sídla plzeňské StB na Anglickém nábřeží. Tam byla ve svých 23 letech v listopadu 1948 znásilněna bachařem a otěhotněla. Zimní měsíce 1949 strávila v krušné vazbě, dítě porodila v létě a na základě doporučení svého advokáta holčičku dala k adopci. Soud ji zprostil obžaloby, nálepku politicky „nespolehlivé“ jí však ponechal. S těžkými zdravotními následky a nekvalifikovan (Pokračování článku)

Vlasta Jakubová se narodila 13. března 1925 na Slovensku v Ožďanech. Už za druhé světové války působila v odboji a byla spojkou svému strýci plukovníku Josefovi Robotkovi. Po únoru 1948 se opět zapojila do protikomunistického odboje po boku svého strýce. Za tuto protistátní činnost byla zatčena 6. srpna 1949 a odsouzena k 18 letům odnětí svobody. Její strýc generál Josef Robotka byl odsouzen k trestu smrti, který byl roku 1952 vykonán. Prošla věznicemi: Cejl, Znojmo, Ruzyně, Pardubice a pracovními útvary Minkovice a Chrastava. V roce 1959 byla propuštěna na podmínku.

Květoslava Moravečková se narodila 10. února 1924 v malé vesničce u Kutné Hory v Malíně do rolnické rodiny. Díky své tetičce, která žila v Americe, měla čest potkat se s prezidentem T. G. Masarykem. Po válce pracovala jako učitelka mateřské školy. Byla zatčena 7. února 1952 a odsouzena k trestu deseti let odnětí svobody. Prošla několika věznicemi a trestaneckými pracovními útvary, z nichž nejvýznamnější byly Želiezovce a Pardubice. Byla propuštěna 7. února 1959. Vrátila se do rodné vesnice a žila zde s rodiči a žije zde doposud.

Drahomíra Stuchlíková se narodila 19. prosince 1919 v Praze. Po studiu na rodinné škole pracovala v česko-německé firmě, kterou v roce 1941 opustila a začala pracovat v obchodní komoře. V obchodní komoře byla nuceně nasazená a pracovala pro firmu Triolu na vojenských zakázkách. 29. května 1948 byla kvůli rozšiřování letáků zatčena a 6. června 1949 byla Státním soudem v Praze odsouzena k 13 letům odnětí svobody. Zakusila život ve věznicích v Bartolomějské ulici v Praze (vyšetřovací věznice), na Pankráci, v Litoměřicích, ve Znojmě, v Chrastavě, v Pardubicích a v Želiezovcích. Na svobodu byla propuštěna 10. května 1960 na amnestii. Po propuštění pracovala jako skladnice a hospodářka. V roce 1965 se vdala a porodila syna.

Hana Truncová se narodila v roce 1924 v Teplicích v živnostenské rodině, absolvovala obchodní akademii, od června 1945 byla zaměstnaná na půl úvazku ve stavitelské firmě, mimoto pomáhala ještě svému otci s administrativou jeho živnosti. Později začala pracovat v teplických lázních. V červnu 1951 byla zatčena, v listopadu 1951 odsouzena Státním soudem v Praze za napomáhání přechodu přes hranice a nedovolené tisknutí letáků, odsouzena k trestu 13 let odnětí svobody podle zákona č. 231/1948 Sb. za velezradu a špionáž, ke ztrátě občanských práv, propadnutí celého majetku a peněžitému trestu. Prošla věznicemi: Ústí nad Labem, Litoměřice, Praha-Pankrác, Pracovní útvar (PÚ) Kladno, PÚ Jilemnice, PÚ Varnsdorf a věznice Pardubice. Byla podmínečně propuštěna začátkem roku 1960.