Rudolf Macek – Zatčení a výslechy

1x

Jak došlo k prozrazení vaší odbojové skupiny?
K prozrazení došlo  v lednu roku 1950, kdy zatkli jednoho z našich členů skupiny[1]. Víceméně, on byl dán do tak zvané služby k silničnímu praporu. To už bylo vidět, že ty důstojníci tam budou dáváni jako nespolehliví. On byl věřící a chtěl mít svatbu v kostele, a tak si zažádal, aby mu armáda dala povolení. My jsme museli žádat o povolení k sňatku. Museli prozkoumat nevěstu, její rodinu a jaký má kontakty. On si zažádal o povolení k sňatku, jenomže on ho nedostal, ale on se přesto oženil 30. prosince. To byla poslední možnost, kdy platil církevní sňatek. On se ženil v kostele a nepotřeboval úřad. Farář ho oddal bez povolení armády a oni ho 10. ledna zavřeli a vyslýchali. Zřejmě pod nátlakem něco přiznal a mě zavřeli 17. ledna. Potom dalšího zavřeli 24. ledna[2], za týden na to. Tak vlastně padla ta část vojenská[3]. Ovšem ta část, kterou jsem měl já tady, i když se o ní mluvilo, že je tady na Náchodsku protistátní, protikomunistická skupina, nebyla prozrazena. Já jsem to nepustil[4]. Když to napíšu, tak řeknou: „On kecá!“, ale já vám to můžu říct.

Když jsem byl potom vyšetřován nejdřív na Slovensku, tak já bych připustil, že tam ta část existuje, kdybych viděl, že vědí přímo moje slova. Já jsem říkal: „Já nebudu zapírat, když jim to někdo řekne, sice to nejsem já, ale byly by to moje slova, tak nechat se mlátit je zbytečný“.

Nás ale potom odvezli do Prahy na Malostranské náměstí. To bylo první velitelství první oblasti, a tam byla vyšetřovna OBZ, obranného zpravodajství. Umístili nás tam na takové cely. To měřilo 1, 20 metru krát 2, 22 nebo 2, 23, já nevím přesnou míru. Bylo tam lůžko, podél toho lůžka jste mohla chodit, ale musela jste se otočit čelem vzad a zase jít těch pár kroků, ty 2, 23 centimetrů. To byla možnost pohybu. Nebylo tam okno, jenom nahoře takový větrák. Celou noc bylo rozsvícený světlo. Já trochu toho kumštu umím, tak jsem si namaloval na zeď dřevíčkem hlavu Krista a Matky Boží a mě to pomáhalo obrovsky, víte? To abych neprozradil slovo o těch hoších z Náchoda. Ono to byla víceméně moje záchrana, protože poněvadž kdyby tady ta skupina v Náchodě praskla, tak bych dostal špagát. My jsme ho měli navržený tři, z té skupiny vojenské[5], ale nikdo ho nedostal. Já jsem měl k němu nejblíže. Tady na Náchodsku by zavřeli mnoho lidí a já bych šel, takže tohle mi zachránilo život. Je to pravda. Skutečně doslova a do písmene. Já jsem věřící, byl jsem věřící, ale potom jsem se dal pokřtít. To mě křtil v kriminále v Leopoldově František Pospíšil, to byl tajemník hradeckého biskupa tehdy. Byli jsme na té dílně, a tak ještě s jedním kamarádem nás tam křtil ve vězení.

Když vás všechny zavřeli, jak na to reagovala ta civilní skupina? Zmobilizovali se, fungovali dál nebo všechno zlikvidovali?
Já myslím, že prostě skončili. To by bylo dost tvrdé. Takhle končily ty skupiny za války, že se nepřerušil kontakt těch skupin, které ještě nebyly zavřené.

Jak přesně probíhalo vaše zatčení?
Já jsem byl v Novém Městě nad Váhom, Ducháček byl v Levicích a Luks v Mimoni, takhle nás rozhodili. Luks byl zatčen 10. ledna. Já jsem byl jako druhý 17. Ledna. Ducháček 24. ledna. Kdy zavřeli Moravce a Kňourka, nevím. To je ten hoch, o kterém jsem vám říkal, že dostal 2 roky za těch pár slov[6].

Já jsem byl na učebně v Novém Městě nad Váhom, tam byl zbrojařský kurz, a přišel na učebnu voják: „Pan poručík Macek má jít na velitelství školy“, tak jsem šel na velitelství a tam na mě čekal už estébák, óbézeťák a říká: „Já se vás potřebuju na něco zeptat“. Ovšem nejenom zeptat, ale už mně začal prohlížet kufr, věci. Našel tam nějaké věci, malou pistoli, tu jsem měl povolenou, takže to nebylo nic nedovoleného, protože velkou pistoli jsem měl doma, o které věděl bratr. Oni ale nevěděli, že mě zatkli, to se dozvěděli asi až za dva měsíce. Prohlídku doma mně nedělali, protože jsem tam nebydlel, já jsem bydlel v Budějovicích. Když se bratr potom dověděl, že si má přijet pro moje věci do Nového Města nad Váhom, že jsem byl zavřený, tak on pistoli vyhodil.

Co vám probíhalo hlavou, když vás zatkli?
Akorát, že je to průšvih, a kolik nás tam bude.

Jak to bylo s osobními věcmi? Vzali vám je?
Všecko, včetně výplaty. Já jsem měl tenkrát výplaty v Budějovicích, než jsem odjel, tak mi vzali celou výplatu do koruny a nikde to v Bratislavě nenapsali. Pak mě odvezli na vojenskou věznici na Kryžinej. To bylo hned u nádraží, to jsme slyšeli, jak tam posunují vlaky a pořád něco hlásí, takže jsme věděli, kde asi jsme, ale ven se nikdo nedostal a tam to prostředí bylo strašný. Špinavá postel, já jsem se neodvážil přikrýt, dal jsem si pod hlavu čepici a na sebe jsem si dal vojenský plášť.

Uniformu vám tedy nechali…
To mně nechali, akorát hodnosti oddělali předem.

Dělali přímo při výsleších na vás nějaký psychický nebo dokonce fyzický nátlak?
Já jsem nebyl fyzicky napaden. Ovšem psychicky vyhrožovali, že zavřou rodinu. To tam bylo a jídla nedostatek. Každou chvíli chodil bachař a musel se mu člověk hlásit: „Za čo ste tady?“, tak nakonec jsem říkal: „Pro podezření z nepřátelské činnosti“.

---