Muklovské rádio naladěno
Mělo zmizet v táborové latríně komunistického lágru Rovnost u Jáchymova. Uklidil ho tam ve spěchu skaut a mukl Miroslav Kopt roku 1957, poté, co ho sám zničil a rozebral. Mluvíme o tajně vyrobeném přístroji, na kterém českoslovenští političtí vězni dva roky poslouchali Svobodnou Evropu.
Byl to malý zázrak a velká vzpruha. Odpůrci komunistického režimu rádio sestrojili vlastníma rukama nejprve v podobě bateriového lampového přijímače na jáchymovském trestaneckém pracovním táboře Nikolaj, posléze dokonce i jako přijímač síťový na táboře Rovnost. Na obě rádia se nikdy nepřišlo, respektive když měla celá věc prasknout, muklové je zničili a bachaři nikdy nevypátrali. Na jaře roku 2020 vznikla věrná kopie síťové verze rádia a příběh zapomenutého mostu ke svobodným informacím ožil v podobě vzdělávacího projektu, který spojuje bavorské a české studenty.
Začněme ale pěkně od začátku. Historický radioklub československý je spolek radioamatérů, který vydával časopis Radiojournal. V čísle 77 / 2012 otiskla redakce článek Radka Pavlovce s názvem „Tajné radiopřijímače v podmínkách nesvobody”, kde autor popsal, jak obě rádia v jáchymovských lágrech zkonstruoval. Byl to právě pan Pavlovec (29. 7. 1931 až 12. 5. 2003), zkušený skaut a mukl, kdo v červnu 1955 na základě podnětu několika vězněných kolegů z řad prvorepublikové elity uvedl první přístroj v život. V článku podrobně popsal, jaké součástky díky okruhu spolehlivých kolegů i civilních zaměstnanců jáchymovských dolů tehdy sehnal. V září 1955 postavil i druhé utajené rádio, tentokrát napájené ze sítě, s elektronkami a výměnnými cívkami. Svůj článek Pavlovec doprovodil přesným schématem, dle kterého si lze výrobu radiopřijímače dobře představit, případně i realizovat. Jedinou potíž představují původní součástky, které se již řadu let nevyrábí.
„Byl to klasický radiopřijímač vyrobený Radko Pavlovcem, který na Jáchymovsku seděl za neúspěšný pokus o útěk z republiky. Na Nikolaji se setkal se společenstvím politických vězňů, kteří požívali poměrně velké vážnosti a sdružovali kolem sebe protikomunisticky orientované mukly. Tohle společenství přirozeně vyhledávalo nezávislé informace o situaci v Československu i v zahraničí. Tajné rádio bylo jednou z cest, jak se k nim dostat,“ vysvětluje Miroslav Kopt (85), se kterým jsme pořídili na téma muklovského rádia rozhovor v rozpuku koronavirové krize, v dubnu 2020 (viz níže jeho autorizovaný sestřih).
Obě rádia fungovala v letech 1955 až 1957 velmi spolehlivě a západní vysílání tak informovalo značnou část politických vězňů na Jáchymovsku. Podle Kopta bylo první rádio určeno pro MUDr. Jana Šmída, někdejšího přítele Masarykových, a bylo provozováno na přelomu let 1956 až 1957 v místnostech ošetřovny lágru Rovnost. Kopt je dnes jediným žijícím pamětníkem, který s tajnými přístroji a jejich výrobou přišel do bezprostředního kontaktu. „Rozhodili jsme sítě mezi spolehlivými spoluvězni a začali jsme shánět součástky. Elektronky jsme vzali z měřících přístrojů na uranovou rudu, ladění se vyrobilo svépomocí ze žiletek na holení, ostatní se propašovalo z důlních dílen a od civilů," vzpomíná vězněný Skaut. „Na uvedení rádií do chodu se podíleli političí vězni Číla, Syrovátka, Šádek, Blatný, Drahota, Fišer, Stodůlka a další. Během pár měsíců byla obě rádia hotová a zbývalo vyřešit, kde je budeme provozovat. Radko pracoval v elektrikářské dílně na dole Eduard, v samostatném důlním domku. Tam muklové určili, že krabici o rozměrech 25 x 20 cm umístí za umělou zástěnu, kam bachaři neměli přístup. Poslech byl prováděn také ve skladu důlních zámečníků, ale i v prostoru nabíječky na IV. patře šachty. Díky kázni všech jmenovaných se celá věc podařila udržet dva roky v utajení, kdy jsem přístroj kvůli podezření na udání zničil a po celé věci zametl stopy,“ dodává Kopt, který následně prodělal sérii výslechů a půlroční vyšetřování. Bezúspěšně. Rádia se nenašla a podrobnosti o jejich provozu se komunistický režim nedozvěděl.
Rádio jako nástroj vzdělávání a smíření
Myšlenka na výrobu kopie muklovského rádia se zrodila ve Spolku Političtí vězni.cz, který na Jáchymovsku mj. obnovil Naučnou stezku Jáchymovské peklo a v autentických místech uranových dolů a táborů provádí mládež i dospělé. Dobové součástky a know-how k výrobě přístroje sehnal předseda spolku Tomáš Bouška s pomocí Milana Matějů, vnuka dalšího vězněného radioamatéra, a také se zapojením přátel Miroslava Kopta. Rádio pak na jaře 2020 sletoval, prozkoušel a vyladil další dobrovolník, Tomáš Roubíček: „Já se elektronikou zabývám dlouho, dělám ji profesionálně, ale tohle bylo takové nakouknutí do minulosti a navíc do oblasti, kterou se nezabývám. S elektronkami jsem předtím nikdy nedělal, běžně se už ani neučí, a rádia jsem nikdy pořádně nestavěl, takže to pro mě byla celkem výzva. Chtěl jsem ale podpořit dobrou věc a nakonec jsme to zvládli,“ komentuje svou klíčovou projektovou roli.
Paralelně s výrobou vlastní kopie síťového rádia podle schématu Radka Pavlovce oslovili dobrovolníci ze Spolku Političtí vězni.cz i referentky pro přeshraniční práci pro smíření a porozumění při děkanátu Weiden v Horní Falci a ve farním sboru Českobratrské církve evangelické v Aši, pověřené církevní prací s mládeží v příhraničních oblastech. Tanja Fichtner a Libuše Kučerová se v reakci na tuto výzvu rozhodly uspořádat s česko-německými žáky vzdělávací projekt „Za co se stojí nasadit…bezpodmínečně!“, který se uskutečnil v říjnu 2019 v krušnohorském Jáchymově. Školní projekt byl financován Cílem EÚS Evropské Unie a Česko-německým fondem budoucnosti. Byl něčím docela mimořádným, protože propojil učňovské obory na obou stranách hranic: mladí obráběči kovů z Wiesau a Oselců pomohli jednomu pamětníkovi uskutečnit vytoužený sen. Oním pamětníkem byl právě Miroslav Kopt. Setkal se s nimi v rámci lektorované procházky Spolku Političtí vězni.cz přímo v místech bývalého komunistického lágru a vyprávěl tam žákům, jak političtí vězni v pracovním táboře rádio tajně postavili, aby mohli poslouchat západní vysílání Rádia Svobodná Evropa, které tehdy vysílalo z jejich domoviny – bavorského Mnichova. „Vždy jsme byli dobře informováni o globální politické situaci, častokrát i lépe než běžní lidé mimo tábor,“ ilustruje dějinný kontext utajené činnosti v lágrech Miloslav Kopt.
Studentům také přiblížil, jak jeho vězeňskou skupinu po dvou letech rozhlasového poslechu někdo udal, a že museli rádio rychle zničit, aby se nedostalo do rukou ostrahy lágru. Kopt si dlouho před touto přednáškou přál postavit obdobu muklovského rádia, aby jej jako pamětník mohl použít při svém vzpomínání a podobně koncipovaných vzdělávacích projektech. Díky česko-německým kovoobráběčům z obou škol se tomuto cíli konečně přiblížil. Výsledkem jejich zapojení je totiž věrná kopie ochranné schránky rádia z aluminiového plechu. Muklové ji původně vyrobili z bakelitového obalu na trakční baterii důlní lokomotivy. Ředitel německé školy Hartmut Seidler a jeho kolegové pedagogové Matthias Bartmann, Eva Schicker, Matthias Achatz, Pavel Komárek a Jiří Wallner předem nastudovali historická schémata, která bývalý vězeň o rádiu publikoval a prostřednictvím dobrovolnického spolku doputovala do jejich rukou. „Projekt byl náročný, protože historický materiál, především technické součástky, potřebné pro chod rádia, už nikde nejsou k sehnání,“ říká Hartmut Seidler. „Nakonec jsme se s českými partnery domluvili, že nejprve vyrobíme kryt z hliníku, protože to jsme mohli stačit během jednoho týdne ve školním projektu.“
Než se všichni společně vydali do dílen, byl na programu workshop v Památníku koncentračního tábora Flossenbürg. I tady se bavili o možnostech vynalézavých českých civilistů, kteří v posledních dnech druhé světové války osvobodili mnoho vězňů z pochodu smrti z Litoměřic – pobočného tábora koncentračního tábora Flossenbürg. Téma školního projektu se pak stalo kvůli teroristickému útoku v Halle ještě aktuálnějším. Závěrečná prezentace ve Wiesau začínala minutou ticha za oběti. Minulost opět ožila ve zcela přítomném kontextu. A tak se stalo, že Státní odborná škola Wiesau a Střední škola a základní škola, Oselce přispěly k výrobě věrné kopie tajného muklovského rádia. Ten byl zdárně sestaven a odzkoušen v květnu 2020, v pražském sídle Spolku Političtí vězni.cz. Díky jeho funkčnímu provozu přišli dobrovolníci s návazným projektem, ve kterém se budou ucházet o pozornost českých a německých skautů a širší veřejnosti. Bude představen na počátku září 2020 a my budeme určitě u toho.