Rekonstrukce procesu s Josefem Bryksem na festivalu Mene Tekel
Studenti Právnické fakulty UK, vedení profesorem Janem Kuklíkem, se již poněkolikáté podíleli na „živé“ rekonstrukci politického procesu z období 50. let. Tentokráte bylo odpoledne věnováno pohnutému osudu brigádního generála in memoriam Josefa Brykse, jenž za 2. světové války sloužil v elitních jednotkách Royal Air Force a za své zásluhy získal řád Britského impéria.
Josef Bryks se narodil 18. března 1916 v Lašťanech u Šternberka. Po absolvování prestižní vojenské školy v Hranicích na Moravě započal kariéru u československého vojenského letectva. Rodnou zemi však musel vzhledem k agresivní okupační politice nacistického režimu opustit. Neváhal se připojit k britskému královskému letectvu, v roce 1941 byl však sestřelen a upadl do německého zajetí, z něhož však uprchl, a to celkem čtyřikrát. Nakonec jej nacisté odsoudili k trestu smrti, Bryksovi se ale podařilo dožít se osvobození.
V průběhu války se seznámil se svou pozdější manželkou Trudie, vdovou po britském letci. Po skončení konfliktu se rozhodli pro život v obnovené ČSR, narodila se jim dcera Sonia. Josef, který vzhledem ke zranění již nemohl létat, působil v Olomouci, kde přednášel svým nástupcům v kokpitu. Měl mnoho zájmů – angažoval se v Britsko-československé společnosti, Svazu zahraničních vojáků i Svazu osvobozených politických vězňů, interesovaly jej možnosti technického pokroku i „zákruty“ lidské duše.
Po převzetí moci blokem KSČ/KSS se „západní“ letci stali nepřáteli nového zřízení, ti s manželkami pocházejícími z „imperialistických“ států pak obzvláště. Josef Bryks byl přemístěn na krátkou dobu do Havlíčkova Brodu, v březnu de facto postaven mimo službu a v květnu zatčen pro podezření z příprav ilegálního opuštění ČSR. Trudie i se Soniou se již v zahraničí nacházely. Poprvé stanul před Vrchním vojenským soudem již v červnu 1948 v procesu s divizním generálem Karlem Janouškem. Bryks sice dosáhl zproštění obžaloby, avšak po podání zmateční stížnosti se v soudní síni ocitl v lednu následujícího roku znovu. Mezitím si prošel hradčanskou i pankráckou vazbou. Byl odsouzen na deset let žaláře, avšak tento trest ještě neměl znamenat konec Bryksova trápení. Za údajné spolčení s několika strážnými Sboru vězeňské stráže ve věznici Plzeň-Bory se Josef Bryks opět čelil zvůli justice, která již měla za úkol trestat exemplárně. V procesu padly rozsudky smrti a dlouholeté tresty. Bryks tentokrát odešel s dvacetiletým „flastrem“, vysokou pokutou a nevyhnul se ani pobytu v Leopoldově. Nakonec byl přemístěn do systému jáchymovských pracovních táborů, konkrétně na šachtu Rovnost.
Možnost podporovat z našetřených „odměn“ za práci svého nemocného otce i v Anglii strádající manželku s malou dcerou, jej naplňovala novým odhodláním. Plnil „nesplnitelné“ normy až na 120 %, v těžko snesitelných podmínkách pracoval téměř jako stroj. Bohužel, i tato motivace byla posléze odepřena. Tento fakt jej definitivně zlomil, jeho zdravotní stav se zhoršoval, až v srpnu 1957 zemřel ve vězeňské nemocnici jáchymovských dolů ve Vykmanově. Výpovědi k jeho úmrtí se liší, někteří spoluvězni uvádějí, že Josefu Bryksovi doslova puklo srdce žalem, dochoval se však i dopis kamaráda z Rovnosti, který tvrdí, že Bryks byl v posledním období života šikanován dozorcem s přezdívkou „Černá Mary“, jenž mu čas mezi směnami „okořeňoval“ další nesmyslnou těžkou fyzickou prací.
Trudie Bryksová po celou dobu usilovala o pomoc svému manželovi, obracela se na nejvyšší místa komunistické moci, avšak bezúspěšně. Řídká korespondence byla cenzurována a doručována se zpožděním (pokud vůbec), což duševnímu stavu Josefa Brykse přirozeně neprospívalo. Jeho ostatky tak rodině vůbec nebyly vydány a urna s popelem byla tajně pohřbena na pražském hřbitově v Motole. Podařilo se ji identifikovat až po 52 letech.
Po roce 1989 se major Bryks – opět díky neúnavné aktivitě Trudie – dočkal povýšení na hodnost brigádního generála in memoriam, na odčinění křivd vůči rodině Bryksových však stále ulpívají skvrny. O tom svědčí nejen povýšení majora Brykse de iure jako vojenského zběha (sic!), ale i osud jeho jáchymovského vězeňského konta, kde se v době jeho smrti nacházelo necelých 10.000 Kč, o jejichž vrácení Trudie Českou republiku zažádala. Soudy sice nařídily vrácení částky, avšak nereflektovaly její úročení, které po dalších měsících vypočetly v řádu stokorun. Trudie Bryksová zemřela 16. července 2011.
Ztvárnění procesů studenty PF UK a hercem souboru pražského divadla Na Fidlovačce Pavlem Nečasem v roli Josefa Brykse, připomnělo dobu nejtvrdší diktatury komunistické moci v Československu. Přítomen byl i Bryksův synovec Karel Bryks. Studentky se střídaly v předčítání knižně vydaných vzpomínek Trudie Bryksové, jejíž hlas měl tak možnost znovu zaznít jako připomenutí tragické historie 20. století, jež destruovala jednotlivé lidské osudy. Je třeba poděkovat všem, kdo se na přípravě komponovaného odpoledne podíleli.
Autor: Jaroslav Vaňous
Související články:
Fotogalerie
