Věznice Leopoldov
Věznice Leopoldov je nejstarší provozovanou věznicí na Slovensku. Byla zřízena v barokní pevnosti, postavené ve druhé polovině 17. století na obranu proti Turkům (dokončena 1669). Pevnost nechal vybudovat císař Leopold I. Má tvar šesticípé hvězdy a zdi vysoké deset a široké až 25 metrů. Na věznici byla pevnost přestavěna v roce 1855 a v roce následujícím přijala první vězně.[1] Kapacita věznice tehdy byla přibližně 1000 osob a zařízení bylo určeno pro odsouzené za nejzávažnější trestné činy.[2]
Od roku 1870 byl ředitelem věznice Emil Tauffer, který v ní zavedl průkopnické „přechodné oddělení“, ve kterém se vězni připravovali na život po propuštění. Oddělení zaniklo až v době komunismu v roce 1949.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 patřil Leopoldov k věznicím s nejtvrdšími podmínkami v Československu. Věznice byla přeplněná a byly v ní katastrofální hygienické podmínky. Nově příchozí zde byli vítáni: „Nepřijeli jste sem proto, abyste si zde odpykávali trest, ale přijeli jste sem proto, abyste zde zdechli.“[3] Dne 1. července 1951 převzalo správu věznice Ministerstva národní bezpečnosti, což znamenalo další zpřísnění režimu v ní (MNB v té době spravovalo pouze věznici Pardubice a pracovní tábory na Jáchymovsku).
Do Leopoldova bylo z věznice Plzeň-Bory přemístěno tzv. oddělení „Kreml“, určené pro prominentní vězně. V Leopoldově byla vězněna řada známých osobností – vojáků a představitelů protifašistického odboje, kněží, intelektuálů, básníků, spisovatelů a nakonec i někdejších prominentních komunistických funkcionářů. Ti se zde naopak setkávali s kriminálními vězni a kolaboranty z doby Protektorátu Čechy a Morava.
V budově se tak mohli setkat československý generál Karel Kutlvašr se slovenským fašistou Alexandrem Machem, anebo Karel Janoušek, spoluzakladatel československých perutí RAF a jediný Čechoslovák s britskou hodností Air MarshalI, se zakladatelem protektorátního kuratoria Františkem Teunerem.
Byli zde také armádní generál Jan Syrový, generálové Karel Mrázek, Josef Pešek, Antonín Pelich, František Nosál, novinář, publicista a spisovatel Vladimír Sís (ve věznici zemřel, protože mu bylo v těžké nemoci odepřeno lékařské ošetření), předseda vlády druhé republiky Rudolf Beran (ve věznici zemřel), sociálně demokratický poslanec Vojtěch Dundr (ve věznici zemřel), arcibiskup Karel Otčenášek, biskup Pavol Peter Gojdič (ve věznici zemřel), katolický intelektuál Josef Kostohryz, kněz Matěj Dominik Trčka (ve věznici zemřel), teolog Josef Petr Ondok či publicista Jiří Hejda. Z prominentních komunistů byl v Leopoldově vězněn Richard Slánský, prokurátor Karel Vaš či pozdější československý prezident Gustáv Husák.
Vězni museli vykonávat těžké a špatně placené práce, přičemž v areálu věznice vyrostla řada výrobních provozů. Pracoval museli i invalidé.[4] Z prací lze jmenovat vázání špagátů, draní peří, balení celofánu či lepení pytlíků. V 50. letech zde fungovaly podniky jako například Konopa, EZB – Elektrozávody Bratislava či PAL-Magneton. Ještě v roce 1962 se pracovalo jedenáct hodin denně i v neděli. Za nesplnění normy bylo deset dní korence.[5]
V roce 1975 probíhala přestavba věznice, zaměřená zejména na rozšíření výrobních prostor. Před rokem 1989 bylo ve věznici umístěno až 2600 vězňů.
V roce 1990 došlo ve věznici k velké vzpouře vězňů, trvající celý měsíc. Ke vzpouře se připojilo až 200 vězňů shořela při ní jedna z vězeňských budov. Po roce 1989 bylo plánováno uzavření věznice, tomu ale zabránil rozpad federace a věznice Leopoldov je stále v provozu.
(ml)
[1] JEDLIČKA , Miloslav. Věznice Leopoldov - Slovensko [online]. 1999 [cit. 2009-08-30]. Dostupný z WWW: .
[2] Ústav na výkon trestu odňatia slobody a Ústav na výkon väzby Leopoldov [online]. Zbor väzenskej a justičnej stráže SR, 2008 [cit. 2009-08-30]. Dostupný z WWW: .
[3] HEJL, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Univerzum, Praha 1990. s. 238.
[4] Tamtéž, s. 272.
[5] Tamtéž, s. 272.
Fotogalerie
