Karla Charvátová

3x

1x

Karla Grollová se narodila 26. března 1925 v Josefově v rodině obchodníka textilem. Úspěšně absolvovala gymnasium v blízké Jaroměři a v prvních poválečných měsících se přihlásila na znovu otevřenou Univerzitu Karlovu v Praze ke studiu práv. V roce 1948 byla 17. listopadu zatčena ve svém bytě v Praze na Letné a odvezena do Bartolomějské ulice. Byla obviněna ze spolupráce s protirežimní skupinou Ústředí Praha, z distribuce protikomunistických letáků a napomáhání k ilegálnímu přechodu státních hranic. Byla vyloučena ze studia na Právnické fakultě a převezena do vyšetřovací vazby do sídla plzeňské StB na Anglickém nábřeží. Tam byla ve svých 23 letech v listopadu 1948 znásilněna bachařem a otěhotněla. Zimní měsíce 1949 strávila v krušné vazbě, dítě porodila v létě a na základě doporučení svého advokáta holčičku dala k adopci. Soud ji zprostil obžaloby, nálepku politicky „nespolehlivé“ jí však ponechal.[1] S těžkými zdravotními následky a nekvalifikovaným pracovním zařazením se potýkala celý život, který zasvětila trpělivé péči o svou matku a invalidní sestru.

O tomto pozoruhodném příběhu natočili členové a přátelé spolku Političtí vězni.cz amatérský dokumentární film s názvem K. Ch.

[1] Paní Charvátová byla 20. května 1949 obviněna Státní prokuraturou v Praze pro zločin dle § 2 z. č. 50/1923 Sb. na ochranu republiky, který říkal: "Kdo s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními, kdo k témuž konci sbírá branné nebo pomocné síle, je organizuje nebo cvičí, kdo poskytuje nebo opatřuje k témuž konci zbraně, střelivo nebo jiné prostředky, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolnosti zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let.". Po hlavním přelíčení ve dnech 2. - 10. června 1949 však Státní soud v Praze paní Charvátovou ("pouze"!) zprostil obžaloby dle § 259 odst. 2 tr. řádu č. 119/1873 ř. z., který říkal: "Shledá-li sborový soud, že skutek, který je podkladem obžaloby, není v zákoně ohrožen trestem, nebo že skutková podstata není naplněna nebo že není prokázáno, že obžalovaný čin, jež se mu klade za vinu spáchal, nebo jsou-li tu okolnosti, pro něž trestnost činu zaniká nebo stíhání je vyloučeno z jiných důvodů než těch, které jsou uvedeny pod č 1 - obžalovaný se rozsudkem sborového soudu zprostí obžaloby." Příslušné ustanovení o zproštění obžaloby de facto umožňuje to, že se kdokoli může domnívat, že obžalovaná je v rozsahu popsaném v obžalobě vinna, ale nejsou proti ní důkazy, které by soud mohl vzít při svém rozhodování v potaz. Režim tedy na K. Charvátovou stále mohl pohlížet, jako by byla vinna. Je zřejmé, že tak i činil, soudě podle následné perzekuce po propuštění ze zadržení. (pozn. T. Boušky s přispěním T. Herajta)

„Oni někteří říkají, že v té době nebylo špatně. Ti, co měli sehnuté páteře, ti se možná uplatnili. Já neříkám, měli rodiny, ale tenhle národ si musí odvyknout žít v předklonu.“

Rozhovor s JUDr. Karlou Charvátovou, rozenou Grollovou, naleznete v níže publikovaných tematických podkapitolách.

Tazatelka: Kristýna Bušková
Editor: Tomáš Bouška